V dnešním článku se vám představí Šudák Vítězslav.

                                                                                                                                                                                                                      #  4, libero

Výška	190 cm	Aktuální	Historická
Váha	96 kg
Věk	25 let
Stav	ulovený
Zaměstnání	student
Kde jsem hrál	žáci - gymnázium Člapanice a Volejbal brno, kadeti až muži Sokol Šlapanice (kraj a 1. liga juniorů, 2. liga a KP mužů)
Mé volejbalové úspěchy	mistr ČR žáků
Jak dlouho hraju voliš	13 let
Post
Co jsem volejbalem získal	zničený kolena, přetržený obě achilovky a odrovnaný rameno :-)
Co si slibuju od letošní sezony	zas se do toho pořádně dostat
Na co se ode mě můžete těšit	snad že konečně vydržím celou sezonu
Hobby	čtení, vaření, foto, sport
Motto
Vzor	džegr

1) Asi všechny čtenáře bude zajímat, jak si se dostal z Moravy hrát za Lanškroun?
Za vším hledej ženu (a Pavla Matějku ). Nebýt toho, že jsem na škole potkal svou přítelkyni ze Žichlínku, asi nikdy bych se už jen všeobecně do Lanškrouna nedostal. Poté jednoho krásného dne, když jsem jel z Žichlínku domů, jsem úplně čistě náhodou ve vlaku narazil na Páju, se kterým jsme samozřejmě dali řeč. Když sem mu říkal, že sem poslední sezony víceméně promarodil, a že u nás v týmu ve Šlapanicích se to aspoň mě jevilo jako stagnující, a že sám jsem pomaličku začínal ztrácet chuť do další hry, tak mě nahlodal myšlenkou, že si mám zkusit zahrát ke klukům do LA. Že se tvoří mladý a nadšený tým, který má nemalé ambice. Trošku to rozdmýchalo moji vyhasínající jiskru a nějakou chvíli to ve mně hlodalo. Ale netrvalo to dlouho a šel jsem na trénink, narychlo i na soustředění a hned se uviděl, že kluci sou strašně fajn, a že bych se mohl mezi nima cítit dobře a mohlo by to pomoct nejen mě, ale i týmu. Mrzí mě, že hned před sezonou mi bohužel rozjezd sabotovalo rameno, který jsem měl loni operovaný a musel jsem znovu na zákrok, ale naštěstí jsem už v prosinci byl připravenej k naskočení do ostrých zápasů (i když by pan doktor asi nesouhlasil, ale už to nešlo vydržet) – v Chocni to ještě bylo takový studený a bůhvíjaký, ale myslím, že na domácím zápasu se Chvaleticama mohli domácí fanoušci viděl záblesk toho co by ode mě mohli čekat . Doufám, že teď už to bude lepší a budu moct klukům pomoct v co nejvíce zápasech.

2) Jak se Ti líbí naše město, kurty, hala?
No já si Lanškroun a vůbec celý tento kraj hned zamiloval. Lanškroun samotný je takřka to stejný co Šlapanice, odkud jsem. Ale není tu aspoň pro mě ten všudypřítomný strašák v podobě Brna přes kopec. Poslední rok dva začínám čím dál víc nesnášet davy lidí, spěch a všechen ten mumraj a lomoz co se tam odehrává, tak jsem právě nadšenej vždy, když můžu přijet do LA - ten klid je nesrovnatelnej a vždycky si od těch lidí a toho shonu krásně odpočinu. Navíc co tu je navíc oproti domovu jsou kopce a příroda hned za rohem na dosah ruky a vlastně stačí jen vyjít z domu a má člověk plno možností.
Hala je příjemná a aspoň za sebe můžu říct, že na volejbal je dobrá, má optimální velikost a atmosféra v ní je výborná – za což patří dík především fanouškům, a to sem prý zatím na svým jediným domácím zápase viděl slabej odvar teprve. Tak o to víc se těším na poslední lednový víkend, kde doufám, že se dostaví v hojném počtu a my jim na oplátku budem moct poskytnout krásný sportovní zážitek s bonusem uhájených 6 bodů v domácím prostředí.

3) Co parta mužů, za které hraješ?
Z mýho pohledu je parta suprová, ať už se jedná o mix povah, charakterů i zkušeností tak si podle mě tým sedl na jedničku – samozřejmě pravidelné utužování je nutnost, ale výchozí pozici v tomto směru máme výbornou. Pro mě samotnýho je největší změna v tom, že v týmu už nejsem „ten nejmladší" – tu mají místní mladí kluci, kteří jsou jeden od druhýho šikovní a mají ten správný zápal a nadšení. My zbylí ale i tak věkem nejsem moc daleko a to taky právě pomáhá tomu, že parta je jaká je a pevně drží pospolu. Nemám nic než slova chvály v tomto směru a sem strašně rád, že mě sem vítr zavál.

4) Víme, že si prošel téměř všemi volejbalovými posty. Co si hrál a co nejvíc Tě bavilo?
No je pravda, že jediný post, kterej jsem si zatím v ostrým zápase nezahrál je post nahrávače, ale k tomu jsem až zas tak nikdy netíhl. Už od začátku mýho volejbalovýho života se u mě projevoval sklon k příjimání. Nejdelší dobu jsem zatím odehrál na smeči se záskoky na liberu. Pak následovalo období, kdy jsem se protočil na účku i na bloku, který mě k mému překvapení bavil asi nejvíc ze všech síťařských postů (ale pravda nechodil sem ven za libero, protože bez pole a příjmu bych se asi neobešel). No, a když se k tomu nakonec přičetly ty moje zdravotní patálie, a v poslední době hlavně rameno, které mě už asi napořád bude limitovat v útočení, tak jsem logicky vyústil na liberu - a sám musím přiznat, že je to asi ten nejpřirozenější post pro mě a oba zápasy na konci loňského roku jsem si na něm neskutečně užil.

5) Při hře si hodně emotivní, což je na Tvém projevu super. Vnímáš ale, že si někdy pořádně ulevíš?
No o tomto svým nešvaru vím, ale prostě v ten danej moment to tak nějak vyplyne. Je to taková emotivní sebemotivace a sebekritika v jednom – asi jako „pojď" Petry Kvitové. Každý kdo někdy něco hrát to zná a ví, že bez toho to vlastně ani nejde – samozřejmě každý to má ve své vlastní formě. Moje výlevy se vztahují čistě jen ke mně a na nikoho jiného mířený nejsou (ano párkrát to schytal i rozhodčí, ale to podával takovej výkon, že ho fanoušci setřásali z umpiru ). Já se při hře vždycky takhle vyřádím a pak už sem klidnej.

6) Prozradíš něco ze soukromí? Škola, politika, oblíbené činnosti?
No zatím ještě studuji na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzit v Brně, tak doufám, že to v klidu doklepu a pak se nějak uchytím v oboru. Jinak poslední dva roky se angažuju u nás ve městě v komunální politice, což vyústilo v to, že se nám (sdružení Čisté Šlapanice) podařilo vyhrát poslední volby a zasedám od té doby v zastupitelstvu a komisích města. Je činnost nesmírně zajímavá, samozřejmě místy náročná a vyčerpávající, ale jsem rád za tyto zkušenosti.
Ke koníčkům patří samozřejmě sport, a to víceméně v jakékoliv formě – snažím se tím vyrovnávat moje přirozené sklony k lenosti . Dále pak četba, filmy, fotografování a cestování, stolní hry - asi bych to prostě shrnul na „tak nějak všecko" .

7) Máš prý trochu smůlu na zranění...
No ve sportě to máš tak pořádně nevíš, co přijde. Někomu se zranění vyhýbají zranění celej život a někdo má prostě pech. Já holt patřím k tý druhý skupině a za posledních 5 let sem si prošel už tolika věcma, že doufám, že už mám všecko za sebou – přece jenom už sem trošku klidnější a nejsme takovej rapl jako dřív. To samozřejmě je už nějak ve mně, ale už se víc hlídám, protože, tak nějak tuším, že když by se mi mělo ještě něco vážnějšího stát, tak nevím, jestli bych ještě měl vůli a energii zase nějak víc než rekreačně sportovat. Přece jen už toho bylo dost. Tak zůstávám pozitivní a hlavně opatrnej a doufám, že bude klid.

8) Jak vysoko podle Tebe může tohle družstvo dojít?
No zkušenosti z K1 – sice jihomoravskýho, ale přesto mám tolik a tak různých, protože za těch 7 sezon náš tým byl vlastně ve všech situacích, tak můžu s čistým svědomím říct, že když by jsme letos skončili na horším než čtvrtém místě, tak bych to považoval za zklamání, nebo spíš nedostání kvalitám – ty bych viděl v letošní sezoně tak na to 2-4. místo.
I tak je tým, ale předvádí parádní hru a ukazuje nejen kvalitu, ale co je důležitější hlavně potenciál. Sehrává se první rok, a proto sem vůbec neočekával útok na vítězství, což ovšem není nereálná situace.
Co zatím říct k probíhající sezoně a k výhledu do dalších sezon. No myslím, že do konce sezony už bude ve všech směrech sehranej a všichni budem vědět, co od koho v jaké situaci čekat a navzájem se dokážem podržet. Tým je mladý, na standardní poměry K1 dokonce velmi mladý, kluci potřebují nabrat zkušenosti, a hlavně dostat do krve takové to správné tempo hry, kterým je K1 typická. Někteří kluci jsou mladí a jdou přímo z nižších věkových kategorií, jiní přišli z jiné (mnohem vyšší) výkonostní třídy, takže v tomto ohledu byl tým na začátku sezony velmi různorodý. To se pořád zlepšuje a je to vidět i na výsledcích, kde se pořád držíme v kontaktu se špicí tabulku a soutěž je pořád krásně vyrovnaná a dramatická, což dodává zápasům i tu krásnou šťávu. Jen se musíme vyvarovat chvilkových výpadků, které nás stojí drahocenné body se soupeři, u kterých by jsme je měli ztrácet jen po jejich heroickém výkonu a ne po našem zbytečném selhání.
Na boj ve špici soutěže se určitě fanoušci mohou těšit i dalších letech a kvalita dál určitě jen poroste, protože trenéři Radek a Standa, kterým patří můj obrovský dík, z nás dokáží dostávat pořád víc a víc.
Reálně je podle mě možný do dvou let útok na vítězství v soutěži a účast v baráži o 2. ligu – na tu nám v současné době pořád jeden herní stupínek chybí, ale na ten v následujících letech bezpochyby dosáhneme pílí, dřinou, tréninkem a zkušenostmi.
Doufám, že si Vás fanoušky do té doby udržíme a budete nás chovat v přízni a my si budeme moct užívat skvělou atmosféru, kterou dokážete vytvářet, a společně budeme stoupat vzhůru.

Děkujeme za rozhovor.