K sobotnímu zápasu jsme se vydali do nedaleké Litomyšle. Zápas začínal se zpožděním kvůli zápasu mladých basketbalistek (utěšování poražených se ujal Pája). Před nástupem do haly na obou frontách vládla klidná atmosféra a příjemně bojovné naladění, jelikož šance byly vyrovnané vzhledem k postavení v tabulce – to jsme chtěli změnit a právě Litomyšl v ní přeskočit (byla před námi na 3. místě o pouhé dva body).

Do zápasu jsme naskočili v sestavě – Fíla, Stanley, Rybář ©, Luke, Ivoš, Pája, Kuba, Matěj, Víťa, Koudy a kouč Standa. Do zápasu jsme vkročili nabuzeně, ale chvíli nám trvalo, než jsme se sžili s nepříjemnou halou a chvilkama jsme hledali balón. Tempo se přelévalo chvíli na stranu Litomyšle a chvíli na naši.  Hra byla vyrovnaná a i my jsme si vybrali slabší chvilky, oproti tomu ale se nám i dařilo smazat 8 bodové ztráty. Zlom přišel asi ve třetím setu, kdy jsme právě jednu takovou smazali a měli jsme nakročeno k vedení a výhře v setu nebýt naprosto neadekvátního výroku naprosto nekompetentního rozhodčího (o něm ještě později). Bohužel set získali domácí a následně i celý první zápas.

 

Do druhého zápasu nastoupil  soupeř se změněnou sestavou (vyjma libera méně zkušenou a slabší). Předpoklady jsme tedy měli k tomu, abychom v tomto zápase jednoznačně diktovali tempo hry. Opak je pravdou a hráli jsme ve značné apatii a volnějším tempu, že i tak byl průběh hry víceméně vyrovnaný. Změna přišla až ve třetím setu za vyrovnaného stavu, kdy jsme se probrali a začali diktovat hru, na kterou soupeř nedokázal odpovědět. Díky tomu, že jsme se dokázali vzchopit, jsme tak potom již bez problému opanovali druhý zápas a s Litomyšlí jsme se tedy rozešli smírně remízou a v tabulce pořád zůstává stejný rozestup. Ze strany soupeře se jednalo a bojovný, ale fér zápas a při odjezdu byly oba manšafty spokojený.

 

Bohužel nad jakýmikoliv pozitivy z toho zápasu leží dva stíny.

 

Tím prvním bylo uskupení domácích fanoušků, kde větší skupina pravděpodobně na rozumu méně obdařených individuí to před zápasem proložila pravděpodobně nějakým posilňovačem hrdinství a  spletla si utkání ve volejbale s demonstrací. I když nějaké to hecování k zápasům patří, tak chování této tlupy bylo daleko za čarou, což odnášel zejména Standa, který musel celou dobu stát přímo pod nimi a byl v první linii. Za jeho trpělivost díky, být na jeho místě většina z nás, asi bysme nezůstali tak ledově klidní.

Druhou a větší skvrnou na zápase byl bohužel naprosto neschopný rozhodčí. I malé dítě se svěřenou píšťalkou by asi napáchalo méně chyb. Nutno dodat, že takto poškozoval obě strany, a to zejména bohužel ve zlomových chvílích setů, což volejbalu nepřidalo. Bohužel to vypadá z mého pohledu, že rozhodčím (asi mohu mluvit obecně, jelikož s tím mám zkušenost i z jižní Moravy) se s rostoucím věkem zvětšuje i ego, ale slábne zrak a rozum. Toť asi tak ve slušnosti vše, jelikož by to byla škoda slov a energie psát o tom dál. Doufám jen, že v dalším zápase dostaneme lepšího uvaděče míče do hry než v posledních dvou.

 

Děkujeme i skupině fanoušků, která nás v prvním zápase podporovala a těšíme se na všechny naše příznivce v sobotu na dalším domácím zápase, kdy hrajeme derby proti České Třebové. Doufáme, že bude opět parádní atmosféra, před kterou budeme moci prodloužit naši domácí šňůru zatím 8 vyhraných zápasů v řadě.

 

Volejbalu zdar,

 

Víťa.