Sobotní klání mezi celky Lanškrouna a Pardubic se již tradičně započalo něco málo po deváté hodině dopolední. V posledních týdnech se vývoj soutěže krystalizuje a začíná se taktizovat. Překládání zápasů však prozatím není taktika k níž bychom se chtěli uchýlit, byť kádr se nám zužuje vlivem zranění i nemocemi. K těmto zraněním nemocím se vrátím později, teď se pojďme podívat na hru samotnou.Chtěl bych divákům i čtenářům zprostředkovat spíše myšlenky, než výsledky zápasu.

 Bylo nedělní ráno (21.1.), sníh, kam oko dohlédne, vlezlo až neblaho, mráz, že křupala zem pod nohama. A právě v tu chvíli jsme vyráželi vstříc dalším bodům, které tuto sezónu sbíráme s větší grácií než kdejaký důchodce po nákupu v supermarketu.

V sobotu 13. 1. 2018 jsme odehráli první zápas po vánočních svátcích. Po této pauze nás přijel do lanškrounské haly Za Střelnicí rozhýbat silný soupeř z Litomyšle. Soupeř je nyní v tabulce až na 8. místě, ale my věděli, že to bude tvrdý boj o drahocenné body.

Během třetí adventního víkendu v sobotu 16.12. nás čekal poslední zápas před Vánocemi a zároveň poslední zápas v tomto roce. Měli jsme na naší domácí půdě přivítat držitele celkové druhé příčky a to volejbalisty z Červeného Kostelce. Předpokladem byl tedy napínavý souboj.

V sobotu 9.11. jsem se vydali do nedalekého Ústí ukořistit před blížícím se koncem poloviny soutěže nějaké bodíky a udržet si průběžné první místo v soutěži.