Pouhá čtyři kola před koncem sezóny jsme se vydali na Slávii do Hradce Králové s domněním, že nám stačí získat „pouhé“ dva body a můžeme se stát mistry krajské soutěže. Vezeme si s sebou pohodovou náladu a pro jistotu i šampaňské na oslavu.

První březnovou sobotu nás čekal soupeř, se kterým se vždy přetahujeme o každý bod. 

V sobotu nás čekal známý soupeř z nedalekého Letohradu. Diametrálně rozdílné postavení soupeřů v tabulce nezavdávalo podnět k nějakému infarktovému dramatu. Naši věrní fanoušci i my samotní ale víme, že v posledních zápasech jsme se zrovna nepotkali s formou, která by odpovídala našemu bodovému zisku v soutěži. Navíc jsme se v poslední době stali naším největším soupeřem my samotní.

V dohrávce 27. a 28. kola, kterou jsme odehráli v neděli 11.2.2018 jsme zavítali na palubovku soupeře z Hlinska.

Sobotní klání mezi celky Lanškrouna a Pardubic se již tradičně započalo něco málo po deváté hodině dopolední. V posledních týdnech se vývoj soutěže krystalizuje a začíná se taktizovat. Překládání zápasů však prozatím není taktika k níž bychom se chtěli uchýlit, byť kádr se nám zužuje vlivem zranění i nemocemi. K těmto zraněním nemocím se vrátím později, teď se pojďme podívat na hru samotnou.Chtěl bych divákům i čtenářům zprostředkovat spíše myšlenky, než výsledky zápasu.