V dnešním článku se vám představí Jakub Pfeifer.

                                                                                                                                                                                                                      #  10, libero, smečař

Výška	184 cm	Aktuální	Historická
Váha	95 kg
Věk	27 let
Stav	zadaný
Zaměstnání	produktový manažer
Kde jsem hrál	TJ Sokol Výprachtice VO TJ Lanškroun TJ Sokol Vyšehrad VŠTJ Technika Praha SF
Mé volejbalové úspěchy	4. místo v 1. lize juniorů
Jak dlouho hraju voliš	20 let
Post	kde bude potřeba - aktuálně libero
Co jsem volejbalem získal	přátelé, zážitky
Co si slibuju od letošní sezony	poznat nové spoluhráče a udělat co nejlepší výsledek
Na co se ode mě můžete těšit	obětavost, možná i nějaký ten úsměv pro manažera :-)
Hobby	motorka, lyžování čas strávený s nejbližšími
Motto	nikdy jsme nad tím nepřemýšlel
Vzor	chytří lidé

1) Jste volejbalová rodina. Kdo hrál, hraje a bude :-) hrát a jakých dosáhl úspěchů?

Je pravda, že by se naše rodina dala nazvat volejbalovou. Myslím, že jinak bych se k volejbalu nedostal. Volejbal hráli oba rodiče i oba sourozenci. Dále můžeme započítat i vzdálenější příbuzné – strýčky, tetičky, sestřenky, atd. Shodou okolností hrála volejbal i přítelkyně a její maminka. Všichni jsme hráli a hrajeme volejbal rekreačně, takže o větších úspěších nemůže být řeč. Za největší úspěch považuji radost a dobrý pocit ze hry. Naší budoucí nadějí a pokračovatelkou v této tradici, by mohla být moje neteř Barborka. V prvním roce jejího života, už jsou vidět fyzické předpoklady.

2) KP I si hrál před pár lety. Můžeš srovnat herní úroveň našeho týmu tehdy a nyní a porovnat i úroveň celé soutěže?

V minulosti jsme KP I hráli s partou kluků, která byla celkem dlouho spolu. Nebyl jsem s nimi úplně od začátku, protože jsem s volejbalem začínal ve Výprachticích. Spolu jsme prošli kategorie starších žáků, kadetů, juniorů a naše pouť skončila v kategorii muži v KP I, v sezóně 2011/2012. Tento tým se lišil od současného dost podstatně. Hráči téměř neměli zkušenosti s „chlapským“ volejbalem. První sezóna byla dost těžká a dá se říct, že jsme si vybrali nováčkovskou daň. V dalších sezónách jsme byli obstojným soupeřem ostatních týmů. Aktuálně poskládaný tým je směsí dravého mládí, zkušeností a hlavně rozvážnosti. Mezi sebou máme kluky, kteří hráli v mládežnických kategoriích nejvyšší soutěže a někteří, si také zahráli vyšší mužské soutěže než KP I. Věřím, že letošní sezóna bude seznamovací a v další již zabojujeme o stupně nejvyšší. Z mého pohledu úroveň soutěže malinko klesla. Dříve ambiciózní týmy, které v této soutěži vychovávaly výborné hráče, jsou dnes spíše party chlapů, kteří si rádi udělají žízeň. Výjimky samozřejmě najdeme v podobě Chocně a Chvaletic, se kterými se budeme v příští sezóně chtít měřit.

3) Celé mládí si hrál na smeči, teď převážně nastupuješ na liberu. Co je pro Tebe lepší?

Není úplně pravdou, že jsem celé mládí hrál na smeči. V žácích jsme se začínali seznamovat s postem univerzála, na kterém jsme často nastupoval právě já. V kadetské kategorii, kdy z důvodu nesouladu

ročníků, nás museli opustit někteří hráči, nastal problém s nedostatek střeďáků. Volba nového středového hráče padla opět na mě. Na této pozici jsem hrál i v KCM Pardubického kraje. Na některých turnajích jsem si i párkrát zahrál na nahrávce, takže není pozice, kterou bych ve volejbale nikdy nehrál. Myslím, že na smečařském postu i liberu jsem právě tyto zkušenosti zúročil a dále se je snažím rozvíjet. Smečař pro mě vždy bude nejkomplexnějším a zároveň i nejzábavnějším postem ve volejbale. K aktuálnímu postu libera toho zatím moc říct nedovedu. Je to úzce specializovaný post, kde každý nepovedený zákrok v poli nebo na příjmu, nejde vynahradit účinným podáním nebo povedenou smečí. Nicméně se na postu libera snažím dále zdokonalovat, osvojovat si jeho hru a aktivitu na hřišti.

4) Co říkáš divácké návštěvnosti na domácích zápasech?

V této sezóně nám diváci velmi pomáhají. Pro nás je taková kulisa krásnou odměnou za práci na tréninku i mimo něj. Troufám si tvrdit, že některé týmy jsou zaskočeni takovým počtem diváků a kotlem, který jsou schopni vytvořit. Z části jsou tyto návštěvy důsledkem zvědavosti, ale důležité je, že velká většina fanoušků se na zápasech objevuje opakovaně. Chtěl bych všem moc poděkovat a zároveň je i pozvat na zbývající domácí zápasy této sezóny.

5) Jak se dá skloubit práce a studium v Praze s volejbalem v Lanškrouně?

Často to bývá velmi komplikované, ale když se chce, tak se toho dá zvládnout spousta. Musím hlavně poděkovat rodině a nejbližším přátelům, kteří mě pomáhají, podporují a často i odpouštějí, že čas strávený na volejbale nemohu být s nimi. Velkou výhodou je i možnost v týdnu trénovat v Praze s místním týmem, se kterým na jaře a na podzim hraji soutěž na antuce.

6) Jak hodnotíš dosavadní odehrané zápasy v soutěži?

Zatím musím hodnotit dosavadní vystoupení v soutěžních zápasech kladně. Kdybychom chtěli, tak nejdeme mnoho chyb a nedorozumění, které můžeme do nekonečna řešit. Na týmu je vidět, že všichni jeho hráči se z většiny chyb dokáží poučit a dále je neopakovat. To je zatím největší přínos jak pro jednotlivé hráče, tak i pro celé družstvo.

7) Tým se pomalu konsoliduje, co je mu možné vytknout a v čem naopak vyniká?

Nejprve asi malé neduhy, které se nám zatím nepodařilo odbourat. Někteří hráči stále nemají úplně zažité, že volejbal je týmový sport. Jednou je člověk nahoře a týmu pomáhá, podruhé má například horší

chvilku a tým by měl pomoci jemu. Toto se ale nedá úplně natrénovat, to musí mít každý v sobě, nebo na to aspoň myslet a uvědomovat si to. Nikdo nedělá chyby schválně a troufnu si tvrdit, že každý se na hřišti snaží dostat ze sebe maximum. Dále si myslím, že naše hra by měla být více postavena na univerzálních hráčích. Lojza s Dominikem mají zkušenosti s těžkými zápasy a jsou schopni uhrávat případné bodovky. Abych jenom nekritizoval a nedělal chytráka , tak až na malé výjimky bych vyzdvihl zodpovědnost, přístup k tréninkům a zápasům. Navenek si myslím, že tým určitě vyniká kvalitním útokem a účinným podáním.

Děkujeme za rozhovor.