V dnešním článku se vám představí Ivoš Polášek.
# 6, blokař
Složí skupina ReGen, jejímž jsi frontmanem, nějakou lanškrounskou volejbalovou hymnu?
Pevně v to doufám. Byla by to čest, kdyby se naše písnička uchytila a zpívala se před utkáním, po utkání, mezi sety... Kdyby se taková věc podařila, věřím, že bychom v našich soupeřích vzbudili strach a respekt!
Jak se změnil Tvůj náhled na volejbal po příchodu mezi chlapy?
Pro začátek musím říct, že jsem minulý rok odehrál pár turnajů za chlapy, takže jsem před vstupem do této sezony nebyl úplným nováčkem. Z mého pohledu je úroveň KP I vyšší, než když jsme hráli ex kadetů za Č. Třebovou. Každý odehraný rok je znát, takže zde hrajou velkou roli zkušenosti, které my mladší ještě nemáme.
Co fyzička? Stíháš na tréninku?
Věděl jsem, že na to budeš narážet! Emotikona grin Ale zatím musím říct, že tempo našich tréninků stíhám a upřímně myslím, že ani trenéři nezaznamenali, že bych někdy byl natolik vyflusanej, že by se kvůli mně musela dát pauza na pití.
Měl jsi problém s dochvilností. To pína Tě vyléčila?
Ano. A myslím, že nejsem sám – pína má blahodárné účinky, bohužel pro našeho pínaře Lukese, který, k jeho nespokojenosti, má čím dál méně práce.
Jaký je Tvůj pohled na dosavadní odehrané zápasy a postavení v tabulce?
Jako tým máme velmi nestabilní výkony. Jsme schopni uhrát skvělé balony, ale naší největší slabinou jsou koncovky, kde nás soupeř často přehraje zkušenostmi. V tabulce se pohybujeme kolem prostředních příček, ale vím, že máme ambice i potenciál být mnohem výš. Emotikona smile
Raději útočíš, nebo blokuješ?
To vždycky záleží na tom, jak se mi daří. Nedokážu říct, jestli mám větší radost z úspěšného útoku nebo bloku, nicméně sto tam a dvě stě zpátky je asi pro blokaře největší lahoda.
Co volejbalového jsi zdědil po taťkovi?
To je těžká otázka. Mrzí mě, že jsem ho nemohl vidět hrát, když mu bylo stejně jako teď mně. Taťka mě do volejbalu nikdy netlačil, chodil jsem s ním jako malý na tréninky a na zápasy, vyprávěl mi, co všechno s volejbalem zažil a já ty historky miloval, a tak ve mně vybudoval kladný vztah k volejbalu.
Jak jde skloubit škola, hraní v kapele a trénování? Mimochodem, kam po gymplu?
Není to jednoduché. Jsem v maturitním ročníku, a podle toho se také musím do školy připravovat, a tak ve výsledku s volejbalem a kapelou nemám moc volného času. Dělám ale věci, které mě naplňují, a to je pro mě důležité i na úkor času. Mimochodem, v lednu budeme s kapelou nahrávat naše první CD. Zrovna tento týden jsem byl na dnu otevřených dveří na MÚVS v Praze a ta škola mě zaujala. Je tam ekonomické zaměření skloubené s technikou. Tož uvidíme, kam mě to zavane.
Děkujeme za rozhovor.
Komentáře
- Žádné komentáře nenalezeny